arbitr
[ʔarbɪtr]
(2. j. -tra, 3., 6. j. -trovi, -tru, 5. j. -tře, 1. mn. -tři)
podstatné jméno rodu mužského životného
⟨lat.⟩
1. právo
zvolená nebo určená osoba rozhodující o sporných nárocích jednotlivých stran:
Každá strana si vybrala svého arbitra.
O rozsudku rozhodovali tři arbitři.
□ finanční arbitr
mimosoudní orgán pro řešení sporů mezi občany a finančními institucemi
→ doklady v korpusu
2.
kdo něco posuzuje, o něčem rozhoduje syn. rozhodčí III, soudce:
Nebudu mezi vámi dělat arbitra.
Pasoval se do role svrchovaného morálního arbitra.
Necítím se být arbitrem v uvedené záležitosti, jen jsem chtěl vyslovit svůj názor.
□ arbitr elegance
osoba, která je uznávanou autoritou ve věcech dobrého vkusu
syn. arbiter elegantiarum
→ doklady v korpusu
3.
kdo řídí sportovní utkání, dohlíží na dodržování pravidel ap. syn. rozhodčí III, sudí:
fotbalový / hokejový arbitr
V 16. minutě odpískal hlavní arbitr penaltu.
Hráči se cítili poškozeni výroky arbitrů.
► arbitryně
[ʔarbɪtrɪňe]
(2. j. -ně, 2. mn. -ň, -ní)
podstatné jméno rodu ženského
1.
Arbitryně požaduje ještě další posudek k případu.
2.
Arbitryně nařídila penaltu.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ʔarbɪtr]
(2. j. -tra, 3., 6. j. -trovi, -tru, 5. j. -tře, 1. mn. -tři)
podstatné jméno rodu mužského životného
⟨lat.⟩
1. právo
zvolená nebo určená osoba rozhodující o sporných nárocích jednotlivých stran:
Každá strana si vybrala svého arbitra.
O rozsudku rozhodovali tři arbitři.
□ finanční arbitr
mimosoudní orgán pro řešení sporů mezi občany a finančními institucemi
→ doklady v korpusu
2.
kdo něco posuzuje, o něčem rozhoduje syn. rozhodčí III, soudce:
Nebudu mezi vámi dělat arbitra.
Pasoval se do role svrchovaného morálního arbitra.
Necítím se být arbitrem v uvedené záležitosti, jen jsem chtěl vyslovit svůj názor.
□ arbitr elegance
osoba, která je uznávanou autoritou ve věcech dobrého vkusu
syn. arbiter elegantiarum
→ doklady v korpusu
3.
kdo řídí sportovní utkání, dohlíží na dodržování pravidel ap. syn. rozhodčí III, sudí:
fotbalový / hokejový arbitr
V 16. minutě odpískal hlavní arbitr penaltu.
Hráči se cítili poškozeni výroky arbitrů.
► arbitryně
[ʔarbɪtrɪňe]
(2. j. -ně, 2. mn. -ň, -ní)
podstatné jméno rodu ženského
1.
Arbitryně požaduje ještě další posudek k případu.
2.
Arbitryně nařídila penaltu.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)